Jak se zbavit nezdravé závislosti na Vánocích

TIP: Neměli byste se pouštět dál, dokud nebudete vědět, proč slavíte Vánoce právě vy.

Pokud jste konzument, štafetář, hokynář nebo ignorant a Vánoce tedy nejsou součástí vaší víry (ne, výkřiky „panebožedejho“ a „ježišmarjatyhovado“ při sledování fotbalového zápasu opravdu neznamenají, že věříte v Boha), nemáte žádný důvod je slavit. Jistě neslavíte židovskou Chanuku, muslimská slavnost Eid al-Adha vám nic neříká a proto taky nedržíte Ramadán, netušíte o existenci hinduistického svátku barev Hólí a směrem ještě víc na východ nemáte už vůbec ponětí, která bije… Tak proč právě vy slavíte právě Vánoce?

(Jen pro info – výše jmenované svátky nekřesťanských náboženství a Vánoce spolu samozřejmě nijak nesouvisí. Nicméně pokud to nevíte, tak i to vlastně o něčem vypovídá.)

Nejspíš budete tvrdit, že jsou to svátky klidu a míru a že je moc fajn, když se (jednou za rok) mají všichni tak rádi. To je tak: kdyby se Vánocům férově říkalo oslava narození toho, jehož jménem mohly křesťanské církve po dvě tisíciletí pronásledovat a vraždit miliony nepohodlných lidí, plenit svět křižáckými výpravami, upalovat na hranici takzvané kacíře a násilím obracet na víru pohany, bylo by to v běžném hovoru dost zdlouhavé. Proto se začal používat „klid a mír“, umožňující kvalitnější marketing.

Aby nedošlo k omylu – nikdo vám nebrání kupovat ostatním dárky, poslat pár konzerv do kočičího útulku, přispět dětem bez domova, nabízet bezdomovcům v tramvajích metanol alkohol, vyluxovat celý byt nebo jíst kapra (ačkoliv na Omega-3 mastné kyseliny jsou bohatší tučné mořské ryby, takže to ještě zvažte). Všechny tyhle věci, které obvykle děláte v krátkém období mezi prvními vánočními trhy a posledním soustem štědrovečerního bramborového salátu, by ale přece měly být naprosto běžné po celý rok!

Zkuste se nad tím trochu zamyslet. Zkuste to i v případě, že se jako člověk chováte opravdu jen ty čtyři týdny v prosinci a po zbytek roku jste zase ten nesnesitelný sráč nebo sobecká kráva. Opravdu chcete být součástí svátku pokrytectví a vědomě nebo nevědomě (těžko říct, co je vlastně horší) tím urážet každého, kdo tak snadno nezapomíná?

Kladivo na čarodějnice - natočeno podle skutečných událostí. Pyrotechnické efekty: církev & synové, s.r.o.

Ani tenhle argument vás ale zřejmě nepřesvědčí. Dobrá, je tedy čas na sladké tajemství, které i samotní pánbíčkáři znají jen v případě, že byli aspoň trochu odvážní a doplnili si vzdělání samostudiem. Z kázání, na hodinách náboženství, v nedělní škole ani v Knize knih (fantasy román s prvky hororu a sci-fi, zvaný též Bible) se totiž člověk nemá šanci dozvědět, kde se vlastně vzaly Vánoce a proč jsou tak směšně ubohé, jako celá křesťanská víra. Výlet do historie může začít.

V roce 320 n.l. získala církev právní subjektivitu a mohla se tak začít zapojovat do vládnoucích struktur římské říše. Právě tehdy vzali křesťané Saturnálie – starořímské svátky zimního slunovratu a udělali z nich oslavu narození Ježíše Krista s pevným počátečním datem (25. prosince podle gregoriánského kalendáře). Co na tom, že se tento syn negramotného tesaře a nezletilé matky pochybné pověsti s největší pravděpodobností narodil někdy úplně jindy…

Pro církev na vzestupu byl postupný „rebranding“ pohanských zvyků samozřejmě velmi pohodlný a výhodný. Nešlo ostatně jen o svátky – většina křesťanských kostelů, kaplí a poutních míst byla během následujících staletí násilně budována na místech pohanských obětišť, svatyní a kamenů. Dnes si na obligátní „půlnoční“ naprostá většina zbožně naslouchajících a rozjímajících už ani neuvědomuje, že se právě účastní tradičního pohanského rituálu. Dobrá práce!

„Vy slavíte vznešené svátky pohanů… a co do způsobu, ty jste si přisvojili beze změn. Ničím se nelišíte od pohanů, jen že máte oddělené od nich své shromáždění.“

pohan Faustus k papeži Augustinovi, 4. století n.l.

Vyloženě výmluvný je přitom postoj, který ke křesťanským svátkům zaujímají muslimové. Islám sice uznává všechny křesťanské starozákonní proroky (tedy i Ježíše, kterému ovšem říkají Ísa), ale v žádném případě nechce mít nic společného s oslavami jeho narození, protože Vánoce pouze „překrývají“ původní pohanské svátky zimního slunovratu. Účastnit se takového sabatu, byť převlečeného do líbivého pozlátka – to by pro muslima bylo snad ještě o trochu horší, než se opít slivovicí na vepřových hodech.

Pohanské symboly najdete i ve vatikánské bazilice Svatého Petra. Zde je zkoumají čtyři postavy v bílých oblečcích.

A tak by se dalo pokračovat dál. Na celých Vánocích vás nejvíc baví zdobení stromečku? Výborně, původ tohoto zvyku je stoprocentně pohanský! Do našich končin se sice dostal teprve před 200 lety z Německa (kde ho zavěšovali špičkou dolů nad stůl) a první zpráva o ozdobeném Vánočním stromku pochází až z šestnáctého století, nicméně dávno předtím zdobili stromy Keltové při oslavách Yule, svátku zimního slunovratu. Prostě jen chvíli trvalo, než křesťanské církve z nějakého důvodu absorbovaly i tento zvyk.

Stejně tak převzaté jsou i jiné vánoční „tradice“, například zdobení domácnosti větvičkou jmelí (opět Keltové). Pokud si ovšem myslíte, že nejlepší je jmelí přestříkané zlatým nebo stříbrným sprejem, tak jste na omylu: štěstí vám totiž přinese pouze zelené jmelí, které si sami nekoupíte, ale od někoho dostanete. Tenhle detail se ovšem tak trochu ztratil v překladu, což je pro Vánoce příznačné. Ale aspoň mají hokynáři na vánočních trzích co prodávat…

A nebo takové koledy. Tímhle slovem, které původně pochází z latinského calendae (a znamenalo den, během kterého bylo kněžími veřejně ohlašováno novoluní), označovali pohanští Slované své slavnosti zimního slunovratu. Jak také jinak! Písně s náboženským obsahem, které se začaly někdy ve 13. století zpívat během křesťanských vánočních svátků, dokázaly koledy dokonale zbavit původního významu. Asi to bylo nutné.

Sečteno a podtrženo: Vánoce jsou jen křečovitá napodobenina, křesťany nešikovně naroubovaná na historicky a politicky nevyhovující oslavy zimního slunovratu. Nicméně pokud místo Svijan nebo Bernarda cucáte večer u televize europivo zvané Gambrinus, místo ryby vám v mrazáku přebývá mutant Pangasius, kafe máte nejradši instantní, šumivému sektu říkáte „šáňo“ a na filmy se díváte zásadně s dabingem, nezasloužíte si nic jiného, než právě takové oslavy Vánoc, jaké máte.

Pro všechny ostatní, kteří se nespokojí s lacinými náhražkami, jsou tu Saturnálie!