Sabat zimního slunovratu je eko, bio a bez "Éček"

TIP: Prastaré oslavy slunovratu nejsou pro každého, možná vás zaujmou spíš starořímské Saturnálie.

Naši pohanští předkové nebyli tak hloupí a zaostalí, jak se nám poslední dva tisíce let snaží tvrdit křesťanské církve. Uctívali sice mnoho božstev, to jim ale nemůže mít nikdo za zlé. Navíc dokázali rychle vypozorovat důležité okamžiky, které se opakovaly každý rok a souvisely s tím, co tehdy bylo všem nejbližší – s přírodou.

(Tyhle události se samozřejmě nikam nevytratily, oslavy s nimi spojené ale byly násilně „překryty“ jinými svátky, které měly oslabit přetrvávající sílu pohanských zvyků. Jak je vidět, bohužel se to povedlo…)

Všechno na tomhle světě stojí a padá spolu se sluncem. Slunce dokáže život dávat i brát, lze podle něj měřit čas, sluneční bůh je nedílnou součástí každé kultury. Každý ví (nebo by měl vědět), že čtyřikrát do roka nastane okamžik, který je právě díky slunci výjimečný: březnová rovnodennost, červnový slunovrat, zářijová rovnodennost a prosincový slunovrat. Právě to byly důvody pro pohanské oslavy.

Rovnodennost znamená, že je den stejně dlouhý jako noc, tedy dvanáct hodin. K tomu dochází každý rok kolem 21. března (jarní rovnodennost) a 21. září (podzimní rovnodennost). Od jarní rovnodennosti se dny prodlužují až do letního slunovratu, který bývá kolem 21. června. Právě tehdy je den nejdelší a pak se opět zkracuje až do zimního slunovratu kolem 21. prosince, kdy naopak nastane nejdelší noc v roce.

Když se tahle čtyři zásadní data zanesou na obvod kružnice, symbolizující celý rok, vznikne jejich spojením rovnoramenný kříž. A právě kříž v kruhu je základním pohanským symbolem, symbolem slunovratu i slunce samotného. Tenhle sluneční kříž lze umístěním dalších čtyř důležitých dat (Hromnice, Čarodějnice, Letnice a Dušičky) změnit na takzvané kolo života nebo kolo roku a udělat si tak představu o všech původních svátcích.

Keltský rok: Vánoce, Velikonoce, narození Jana Křtitele, Uvedení Páně do chrámu... Data by souhlasila!

Je evidentní, že si křesťanské církve vytvořily umělou alternativu pro každý pohanský svátek, pevně zasazený v každoročním koloběhu přirody. Křesťanské svátky sice korespondují s původními daty, jinak jsou ale na hony vzdálené smyslu těchto tradičních oslav (a tedy jsou zbytečné): v souladu s přirodou a jejími božstvy uctít to, na co je právě čas.

Zimní slunovrat byl odjakživa oslavou zrození slunce. Co jiného také slavit v den, kdy je noc nejdelší? Znamená to přece, že teď už se bude noc zkracovat a den prodlužovat! Staroslovanské oslavy zimního slunovratu se proto nesly v duchu boha světla Svaroga, boha slunce Dažboga a boha ohně Svarožice. Původní názvy gódy, koljeda nebo kračun přetrvaly dodnes, stejně tak jako některé zvyky.

(Mimochodem – sabat není nic čarodějnického, je to jen prastaré slovo, znamenající „odpočinek“. Můžete hádat, kdo a kdy z něj udělal pejorativní označení pro satanistické orgie. Ano, hádáte správně.)

Nejdůležitějším elementem pohanského zimního slunovratu byl samozřejmě oheň. Uprostřed vesnic se rozdělávaly mohutné vatry, které musely vydržet hořet celou noc a odháněly temné duchy. Ti totiž měli během nejdelší noci roku největší moc, nebylo tedy radno se od ohně vzdalovat. Časem se oheň začal přenášet pod střechu: hospodář doma zapaloval speciální poleno zvané badnik (od slova „bdít“, protože bylo nutné vydržet u něj vzhůru až do rána, kdy moc zlých duchů pominula).

Během slavnostní večeře, na kterou byly pozvány i duše zemřelých předků, se podávalo co nejvíce chodů, symbolizujících například zdraví (jablka), hojnost (ořechy) nebo tolik potřebnou ochranu (česnek). Nejdůležitější byl ale kulatý koláč zdobený křížem, někdy stačil dokonce i obyčejný chleba, prostě cokoliv kulatého. Všudypřítomný sluneční kříž vytvářely i svazky slaměných stébel, kolem kterých se do kruhu nasypalo zrní.

Jablka se rozkrajovaly a hledal se v nich pentagram – symbol života. Ořechy se louskaly a když byla jejich jádra vysušená, mohlo to znamenat neštěstí i smrt. Celá „štědrovečerní“ večeře byla vlastně velmi lehká, ale to jen proto, že se hned druhý den v poledne na rožni dozlatova peklo sele. Tenhle zvyk přežil do dnešních dnů v trapně modifikované verzi „když se budeš postit, uvidíš zlaté prasátko“. Zřejmě z hladu.

Jmelí - magická rostlina, která přináší štěstí. A nebo naopak, pokud ji přestříkáte zlatým sprejem.

Keltské slavnosti zimního slunovratu by vám asi také nebyly úplně cizí. Říkalo se jim Yule (případně Midwinter) a opět se točily hlavně kolem ohně. Na počest Dubového krále bylo připraveno speciální Yule poleno, které se ozdobilo červenými stužkami, ovinulo břečťanem a pokropilo pivem nebo vínem. Pak se rituálně zapálilo pomocí třísek z loňského polena, což mělo symbolizovat znovuzrození čistého ohně a tedy i slunce.

(Je to stále stejné a tak jednoduché – není přece potřeba vymýšlet žádné nepravděpodobné „zázraky“ a „neposkvrněná početí“… Slunce se každý rok zrodí znovu samo a bez zbytečných řečí!)

Příbytky Keltů byly v čase zimního slunovratu pečlivě uklizené a vyzdobené větvičkami jehličnatých stromů, listy a červenými plody cesmíny, rozvěšovalo se také jmelí – magická rostlina s bílými bobulemi, symbolizující štěstí a hojnost. Právě od Keltů pochází i zvyk zdobení vánočního stromku, tehdy se ovšem šetrně zdobil buďto velký strom v lese, nebo malý zasazený ve vhodné nádobě.

Během svátku Yule se nerozdávaly dárky v dnešním slova smyslu, tedy nepotřebné zbytečnosti, bylo ale zvykem navzájem se obdarovávat dobrým jídlem a pitím. Všechny totiž čekala ta nejhorší část zimy a časy nedostatku, takže slavnost Yule představovala na dlouhou dobu poslední šanci pořádně se najíst. Přesto (a nebo možná právě proto) se lidé během zimního slunovratu veselili. Vždyť se přece mohli těšit na jaro!

Tak co, dovedli byste si představit takovéhle oslavy? Klidné a prosté, bez přetvářky a pokrytectví, bez nesmyslných starostí, pevně spjaté s přírodou, sluncem, ohněm a základními lidskými potřebami? Myslíte si, že v naší přetechnizované době už není pro něco takového vůbec místo? Nebo se naopak těšíte, až doma v krbu zapálíte dubové poleno a zakousnete se do koláče se slunečním křížem?

Je to sice jen na vás, ale jedním si můžete být jistí: Vánoce letos nebudou!